1. Apolinář - Do poslední kapky už je skoro všechno vypitý,
- barman zvedá židle, jen ty u baru jsou přibytý.
- Podívá se do rohu, kde u stolu spí poslední host,
- klidně mávne rukou, nestojí to za řeč, ten už má dost,
- klidně mávne rukou, nestojí to za řeč, ten už má dost.
- Alkohol dělá divy,
- spousta lidí se pak diví
- druhej den, když vystřízliví
- v hotelu Apolinář.
- Onehdy jsem na nádraží viděl v pravé poledne
- člověka v tak divný póze, nevylo to pohledné.
- Jeho dech tam bez přestání votravoval okolí
- a děti se mu vyhýbaly cestou tam i ze školy,
- a děti se mu vyhýbaly cestou tam i ze školy.
- Alkohol dělá divy,
- spousta lidí se pak diví
- druhej den, když vystřízliví
- v hotelu Apolinář.
- A kdo to zkusil a má rozum, ten do toho vycouval,
- místo do hospody začal chodit radši na fotbal.
- Ledvinová kolika a jater tvrdnutí,
- to nemluvím ani časem o pořádném zblbnutí,
- to nemluvím ani časem o pořádném zblbnutí.
- Alkohol dělá divy,
- spousta lidí se pak diví
- druhej den, když vystřízliví
- v hotelu Apolinář.
- Alkohol dělá divy,
- spousta lidí se pak diví
- druhej den, když vystřízliví
- v hotelu Apolinář.
2. Já tě mám vážně rád - Voda je chladná a venku hic
- a ty se trápíš, že nemůžeš jít ven
- jako spousta jiných žen.
- Já tě mám vážně rád,
- já tě mám vážně rád,
- já tě mám vážně rád.
- Můžeš třeba křičet celou noc,
- můžeš mě mlátit,
- když pak řeknu dost
- hranice překročí tvá zlost.
- Já tě mám vážně rád,
- já tě mám vážně rád,
- já tě mám vážně rád.
- Čí jsou
- ty vzpomínky až k ránu?
- Mý, tvý,
- já chci zapomenout.
- Čím víc si s tím hlavu lámu,
- někdy až k ránu,
- někdy až k ránu
- nebeskou bránu otvírám.
- Malovala,
- řek, ani o fous
- jsem se nesplet,
- já to chápu,
- ve vzpomínkách zas tápu.
- Já tě mám vážně rád,
- já tě mám vážně rád,
- já tě mám vážně rád.
- Čí jsou
- ty vzpomínky až k ránu?
- Mý, tvý,
- já chci zapomenout.
- Čím víc si s tím hlavu lámu,
- někdy až k ránu,
- někdy až k ránu
- nebeskou bránu otvírám.
- Čí jsou
- ty vzpomínky až k ránu?
- Mý, tvý,
- já chci zapomenout.
- Čím víc si s tím hlavu lámu,
- někdy až k ránu,
- někdy až k ránu
- nebeskou bránu otvírám.
3. Díky moc - Chtěla jsi mě pořád líbat
- a já před tebou utíkal.
- Začalas mě tajně hlídat,
- Chci dom, chci dom, chci dom.
- Já mám doma malý bejby
- a slušně zařízený byt.
- Máš pěkný černý vlásky,
- moc divný otázky.
- Holka, já mám radši klid.
- Chtěla jsi mě celej večer
- a zas jenom pro sebe.
- Prosil jsem a málem klečel.
- Chci dom, chci dom, chci dom.
- Já mám doma hodnou ženu,
- a na ní pěkný vzpomínky.
- Máš pěkný černý vlásky,
- moc divný otázky.
- Já mám radši blondýnky.
- Díky moc, dík za pomoc.
- Mám tu svoje taxi
- a odveze mě dom.
- Díky moc, dík za pomoc.
- Promiň mi tu zmíňku,
- mám radš blondýnku.
- Dávám bacha na nemoc.
- Chtěla jsi mě pořád líbat
- a já před tebou utíkal.
- Začalas mě tajně hlídat,
- Chci dom, chci dom, chci dom.
- Já mám doma malý bejby
- a slušně zařízený byt.
- Máš pěkný černý vlásky,
- moc divný otázky.
- Holka, já mám radši klid.
- Díky moc, dík za pomoc.
- Mám tu svoje taxi
- a odveze mě dom.
- Díky moc, dík za pomoc.
- Promiň mi tu zmíňku,
- mám radš blondýnku.
- Dávám bacha na nemoc.
- Díky moc, dík za pomoc.
- Mám tu svoje taxi
- a odveze mě dom.
- Díky moc, dík za pomoc.
- Promiň mi tu zmíňku,
- mám radš blondýnku.
- Dávám bacha na nemoc.
4. Příběhy - Čítával jsem častokrát,
- když nechtělo se v noci spát.
- Kolikrát na mne dýchnul čas
- ze stránek, v kůži vázaných.
- Těch příběhů, co dávno znám,
- příběhů staletých,
- láskou a závistí protkaných.
- O zámcích,
- kde vládnul hodnej král,
- co spravedlivě panoval.
- O věžích,
- kam se každej bál.
- Jenom já tam byl
- ve svých představách.
- Kolikrát jsem takhle jsem
- do těch příběhů,
- co dávno znám.
- Kolikrát jsem takhle směl,
- když jsem byl sám.
- Na snění
- už dávno není čas.
- Nezmění
- to ani přání,
- co je v nás.
- Znova vrátit se
- do těch příběhů,
- co teď už znám.
- Teď už vím,
- co nevěděl jsem dřív,
- že bude pořád
- o čem psát.
- Jenom lhář
- a hlupák by se smál
- těm příběhům,
- v kůži vázaným.
- Ty totiž jsou
- pořád v nás,
- i když už na ně
- není čas.
- Ty totiž jsou
- pořád v nás
- zakletý.
- Na snění
- už dávno není čas.
- Nezmění
- to ani přání,
- co je v nás.
- Na snění
- už dávno není čas.
- Nezmění
- to ani přání,
- co je v nás.
- Znova vrátit se
- do těch příběhů,
- co teď už znám.
5. Človíček - Skoro celej tejden
- trávím doma sám.
- To, když se večer sejdem,
- dáme řeč a kouř.
- Skoro celej tejden
- trávím doma sám.
- To, když se večer sejdem,
- dáme řeč a kouř.
- Venku padal sníh,
- lesk lidí v očích tvých.
- To, když se do nich dívám.
- Za to může kouř.
- Odešla mi ráno,
- dvakrát taková.
- A nikde není psáno,
- jak se zachová.
- Možná bude tenká
- a možná jako sud.
- I když to bude holka
- anebo prima kluk.
- Žádnej se mi nediví,
- že jsem dneska opilý.
- Narodil se človíček.
- A nikdo mi nenadává,
- že tak děsně nasávám.
- Unavená spí.
- Tak na našem hřišti
- křičí malí svišti.
- A mezi nimi kouká,
- něco si snad brouká.
- A když máma volá,
- málo kdo odolá.
- Jak to krásně voní.
- Za to může kouř.
- Žádnej se mi nediví,
- že jsem dneska opilý.
- Narodil se človíček.
- A nikdo mi nenadává,
- že tak děsně nasávám.
- Unavená spí.
- Žádnej se mi nediví,
- že jsem dneska opilý.
- Narodil se človíček.
- A nikdo mi nenadává,
- že tak děsně nasávám.
- Unavená spí.
- Unavená spí.
- Unavená spí.
6. Móda - Dal jsem si na kuráž
- kořalek pár.
- Jinak bych snad utekl,
- jak jsem se bál.
- Džínsová byla si,
- krásný dlouhý vlasy.
- Móda, móda, móda, móda.
- Bylo mít na krku kříž.
- Řek jsem ti: "Ahoj,
- jak pořád se máš?"
- Jestli si se mnou
- na zdraví dáš.
- Pak na tu otázku,
- jestli i na lásku.
- Móda, móda, móda, móda.
- Bylo mít na krku kříž.
- Móda, móda, móda, móda.
- Bylo mít na krku kříž.
- Chvíli jsem se na tebe díval,
- jak na půl odkrytá spíš.
- Pak jsem ti chvilinku zpíval
- o nás dvou. To přece víš.
- O nás dvou jako v románu,
- co nejblíž vedle tě mít.
- Přesně tak,
- jak jsem to měl v plánu,
- tak s tebou co nejdíl žít.
- Dneska mi vaříš jen,
- já tě mám rád.
- Věř, že bych šel pro tebe prát.
- Jak ti jen dokážu, snad si tě přivážu.
- Móda, móda, móda, móda.
- Bylo mít na krku kříž.
- Móda, móda, móda, móda.
- Bylo mít na krku kříž.
- Chvíli jsem se na tebe díval,
- jak na půl odkrytá spíš.
- Pak jsem ti chvilinku zpíval
- o nás dvou. To přece víš.
- O nás dvou jako v románu,
- co nejblíž vedle tě mít.
- Přesně tak,
- jak jsem to měl v plánu,
- tak s tebou co nejdíl žít.
- Jestli mě jednoho dne vždy opustíš.
- Dám si na řetízek,
- to přece víš.
- Potom se opiju,
- obrázek rozbiju.
- Móda, móda, móda, móda.
- Bylo mít na krku kříž.
- Móda, móda, móda, móda.
- Bylo mít na krku kříž.
- Chvíli jsem se na tebe díval,
- jak na půl odkrytá spíš.
- Pak jsem ti chvilinku zpíval
- o nás dvou. To přece víš.
- O nás dvou jako v románu,
- co nejblíž vedle tě mít.
- Přesně tak,
- jak jsem to měl v plánu,
- tak s tebou co nejdíl žít.
- Chvíli jsem se na tebe díval,
- jak na půl odkrytá spíš.
- Pak jsem ti chvilinku zpíval
- o nás dvou. To přece víš.
7. Nebylo to s tebou zas tak zlý - Není to tak dávno,
- cos mi slibovala hřích.
- Zůstalo jen u slovíček tvých.
- Ty si asi zvyklá jenom nastavovat dlaň,
- do který ti každej všechno dá.
- Ale já jsem zaručeně
- jinej, to si piš.
- Spousta věcí na mě neplatí.
- Něco jako ubrečený oči nezkoušej.
- Někdo jinej, ať ti zaplatí.
- Nebylo to s tebou zas tak zlý,
- když si spočítám, kolik dlouhej rán
- byl bych sám.
- Nebylo to s tebou zas tak zlý.
- Jen žádný pohádky,
- já lásku na splátky nepřijímám.
- Možná, že se jednou budeš sama sebe ptát
- před zrcadlem, kolik šancí máš.
- Kolem očí léta vrásky jdou,
- teď už to víš.
- Jenom doufám,
- že mě vynecháš.
- Nebylo to s tebou zas tak zlý,
- když si spočítám, kolik dlouhej rán
- byl bych sám.
- Nebylo to s tebou zas tak zlý.
- Jen žádný pohádky,
- já lásku na splátky nepřijímám.
- Nebylo to s tebou zas tak zlý,
- když si spočítám, kolik dlouhej rán
- byl bych sám.
- Nebylo to s tebou zas tak zlý.
- Jen žádný pohádky,
- já lásku na splátky nepřijímám.
8. Barevný léto - Cítíš, když tě pálí
- slunce, na který čekáš celý rok.
- Když opálí tvář.
- Ten zvláštní pocit,
- kdy teplo tě ovane. Kouzelná
- je sluneční zář.
- Barevný léto.
- Jít v džínách plátěných.
- V barevným tričku
- jít cestou svou.
- Léto je zvláštní,
- léto je kouzelný.
- Všechno, co vidíš,
- je jen pouhou hrou.
- Svleč si svůj
- kostým sváteční.
- Slunce pálí.
- Nevidíš?
- Slunce pálí.
- Jdou všichni ven.
- Zimníkům
- skončil se den.
- Barevný léto.
- Jít v džínách plátěných.
- V barevným tričku
- jít cestou svou.
- Léto je zvláštní,
- léto je kouzelný.
- Všechno, co vidíš,
- je jen pouhou hrou.
- Svleč si svůj
- kostým sváteční.
- Slunce pálí.
- Nevidíš?
- Slunce pálí.
- Jdou všichni ven.
- Zimníkům
- skončil se den.
- Svleč si svůj
- kostým sváteční.
- Slunce pálí.
- Nevidíš?
- Slunce pálí.
- Jdou všichni ven.
- Zimníkům
- skončil se den.
9. Prádlo - Tak, se mi zdá,
- že se mnou zametáš.
- Tak, se mi zdá,
- že je to loď.
- Tak se mi zdá,
- že se mnou zametáš.
- Na čele mám
- už z práce pot.
- Tak se mi zdá,
- že se mnou počítáš
- do manželství
- a to je loď.
- Tak se mi zdá,
- že se mnou počítáš
- do manželství.
- Raděj se mnou choď.
- Věšeli jsme prádlo,
- na hlavu nám kapalo
- a nic jinýho už se vážně
- dělat nedalo.
- A i když se mám fajn,
- tak prádlo věším dál.
- Měl jsem si dát tenkrát
- vobě ruce za hlavu. Za hlavu.
- Tak, se mi zdá,
- že se mnou zametáš.
- Tak, se mi zdá,
- že je to loď.
- Tak se mi zdá,
- že se mnou počítáš
- do manželství.
- To teda nééé!
- Věšeli jsme prádlo,
- na hlavu nám kapalo
- a nic jinýho už se vážně
- dělat nedalo.
- A i když se mám fajn,
- tak prádlo věším dál.
- Měl jsem si dát tenkrát
- vobě ruce za hlavu. Za hlavu.
- Jo, a pojďte,
- a jdeme na to.
- Věšeli jsme prádlo,
- na hlavu nám kapalo
- a nic jinýho už se vážně
- dělat nedalo.
- A i když se mám fajn,
- tak prádlo věším dál.
- Měl jsem si dát tenkrát
- vobě ruce za hlavu.
10. Metro - Neměl jsem jídlo,
- neměl jsem, co pít.
- Nebyl jsem doma,
- tam bylo mi líp.
- Koukal se z okna
- a suchary jed.
- Bábovku čajnou
- a do čaje med.
- Teď tady se loudám
- zmrzlej na kost.
- Metro, můj domov,
- banka, práce, šos. ?
- Sedím a žebrám.
- Dívám se dál.
- Brejličky černý
- já na nose mám.
- Všichni si myslí
- jakej mám hlad.
- Po dobrým jídle
- mám po těle chlad.
- A za malou chvíli
- si vod mojí rýmy
- pomůžu rychle
- ? brát.
- Meďourem jezdím,
- jsem bohatej muž.
- Za pasem nosím
- pistoli, nůž.
- Praha je krásná
- a metro mám rád.
- Na mojem místě
- sedí kamarád.
- A nedá moc práce
- být mocnej vládce.
- Stačí si jen sednout
- a na chvíli zblednout.
- Neměl jsem jídlo,
- neměl jsem, co pít.
- Nebyl jsem doma,
- tam bylo mi líp.
- Koukal se z okna
- a suchary jed.
- Bábovku čajnou
- a do čaje med.
- Teď tady se loudám
- zmrzlej na kost.
- Metro, můj domov,
- banka, práce, šos. ?
- Tak dík, dík, metro díky, dík
- a dík, metro díky, dík!
- Hú, dík, metro díky, dík, dík, metro díky, dík!
- Dík, metro díky!
- Tak dík!
11. Nechci holku - Kolem domu běhá,
- někdy pejska vodí
- a na branku si lehá,
- jak se jí to hodí.
- A dvakrát tam a zpět
- než napočítáš pět.
- Postavit tak místo plotu
- vysokánskou zeď.
- A když je venku krásně,
- má na sobě jen málo,
- že si někdy říkám:
- "snad se mi to zdálo".
- A když zvonek zvoní,
- nikdo mě nedohoní.
- Nikomu nedám šanci
- k svatebnímu tanci.
- Nechci holku, žádnou holku.
- Nechte si je pro sebe.
- Stejně jednou, každej zvlášť
- poletíme do nebe.
- A poletíme do nebe,
- někdo pozdějc a někdo dřív,
- podle toho jakej neseš v sobě
- velikánskej hřích.
- A když venku prší,
- kam se jen otočí,
- vypích bych si oči,
- všechno se promočí.
- A zatracenej déšť,
- a zatracená voda,
- tak jestli teda chceš
- budem tu žít oba, oba.
- Nechci holku, žádnou holku.
- Nechte si je pro sebe.
- Stejně jednou, každej zvlášť
- poletíme do nebe.
- A poletíme do nebe,
- někdo pozdějc a někdo dřív,
- podle toho jakej neseš v sobě
- velikánskej hřích.
- Nechci holku, žádnou holku.
- Nechte si je pro sebe.
- Stejně jednou, každej zvlášť
- poletíme do nebe.
- A poletíme do nebe,
- někdo pozdějc a někdo dřív,
- podle toho jakej neseš v sobě
- velikánskej hřích.
12. Helemese - Po náměstí s hlavou vzhůru,
- pěkně namalovaná,
- má na sobě novou kůru
- a každýmu se voní zdá.
- Jé, je.
- Jak se holka pěkně nese
- na vysokým podpatku.
- Vypadá jak víla v lese,
- jenom má vlasy na patku.
- Ohóhóhó, helemese,
- ohóhóhó, jak se nese.
- Ohóhóhó, nový šaty,
- ohóhóhó, až na paty má.
- Kdo nemá prachy, ať se ztratí.
- To děvče stojí peněz moc.
- Za parádu všechno utratí.
- To abys dělal, není nikdy dost.
- Jé.
- Ohóhóhó, helemese,
- ohóhóhó, jak se nese.
- Ohóhóhó, nový šaty,
- ohóhóhó, až na paty má.
- Ohóhóhó, helemese,
- ohóhóhó, jak se nese.
- Ohóhóhó, nový šaty,
- ohóhóhó, až na paty má.
|