1. Apolinář

Do poslední kapky už je skoro všechno vypitý,
barman zvedá židle, jen ty u baru jsou přibytý.
Podívá se do rohu, kde u stolu spí poslední host,
klidně mávne rukou, nestojí to za řeč, ten už má dost,
klidně mávne rukou, nestojí to za řeč, ten už má dost.
Alkohol dělá divy,
spousta lidí se pak diví
druhej den, když vystřízliví
v hotelu Apolinář.
Onehdy jsem na nádraží viděl v pravé poledne
člověka v tak divný póze, nevylo to pohledné.
Jeho dech tam bez přestání votravoval okolí
a děti se mu vyhýbaly cestou tam i ze školy,
a děti se mu vyhýbaly cestou tam i ze školy.
Alkohol dělá divy,
spousta lidí se pak diví
druhej den, když vystřízliví
v hotelu Apolinář.
A kdo to zkusil a má rozum, ten do toho vycouval,
místo do hospody začal chodit radši na fotbal.
Ledvinová kolika a jater tvrdnutí,
to nemluvím ani časem o pořádném zblbnutí,
to nemluvím ani časem o pořádném zblbnutí.
Alkohol dělá divy,
spousta lidí se pak diví
druhej den, když vystřízliví
v hotelu Apolinář.
Alkohol dělá divy,
spousta lidí se pak diví
druhej den, když vystřízliví
v hotelu Apolinář.

2. Já tě mám vážně rád

Voda je chladná a venku hic
a ty se trápíš, že nemůžeš jít ven
jako spousta jiných žen.
Já tě mám vážně rád,
já tě mám vážně rád,
já tě mám vážně rád.
Můžeš třeba křičet celou noc,
můžeš mě mlátit,
když pak řeknu dost
hranice překročí tvá zlost.
Já tě mám vážně rád,
já tě mám vážně rád,
já tě mám vážně rád.
Čí jsou
ty vzpomínky až k ránu?
Mý, tvý,
já chci zapomenout.
Čím víc si s tím hlavu lámu,
někdy až k ránu,
někdy až k ránu
nebeskou bránu otvírám.
Malovala,
řek, ani o fous
jsem se nesplet,
já to chápu,
ve vzpomínkách zas tápu.
Já tě mám vážně rád,
já tě mám vážně rád,
já tě mám vážně rád.
Čí jsou
ty vzpomínky až k ránu?
Mý, tvý,
já chci zapomenout.
Čím víc si s tím hlavu lámu,
někdy až k ránu,
někdy až k ránu
nebeskou bránu otvírám.
Čí jsou
ty vzpomínky až k ránu?
Mý, tvý,
já chci zapomenout.
Čím víc si s tím hlavu lámu,
někdy až k ránu,
někdy až k ránu
nebeskou bránu otvírám.

3. Díky moc

Chtěla jsi mě pořád líbat
a já před tebou utíkal.
Začalas mě tajně hlídat,
Chci dom, chci dom, chci dom.
Já mám doma malý bejby
a slušně zařízený byt.
Máš pěkný černý vlásky,
moc divný otázky.
Holka, já mám radši klid.
Chtěla jsi mě celej večer
a zas jenom pro sebe.
Prosil jsem a málem klečel.
Chci dom, chci dom, chci dom.
Já mám doma hodnou ženu,
a na ní pěkný vzpomínky.
Máš pěkný černý vlásky,
moc divný otázky.
Já mám radši blondýnky.
Díky moc, dík za pomoc.
Mám tu svoje taxi
a odveze mě dom.
Díky moc, dík za pomoc.
Promiň mi tu zmíňku,
mám radš blondýnku.
Dávám bacha na nemoc.
Chtěla jsi mě pořád líbat
a já před tebou utíkal.
Začalas mě tajně hlídat,
Chci dom, chci dom, chci dom.
Já mám doma malý bejby
a slušně zařízený byt.
Máš pěkný černý vlásky,
moc divný otázky.
Holka, já mám radši klid.
Díky moc, dík za pomoc.
Mám tu svoje taxi
a odveze mě dom.
Díky moc, dík za pomoc.
Promiň mi tu zmíňku,
mám radš blondýnku.
Dávám bacha na nemoc.
Díky moc, dík za pomoc.
Mám tu svoje taxi
a odveze mě dom.
Díky moc, dík za pomoc.
Promiň mi tu zmíňku,
mám radš blondýnku.
Dávám bacha na nemoc.

 

4. Příběhy

Čítával jsem častokrát,
když nechtělo se v noci spát.
Kolikrát na mne dýchnul čas
ze stránek, v kůži vázaných.
Těch příběhů, co dávno znám,
příběhů staletých,
láskou a závistí protkaných.
O zámcích,
kde vládnul hodnej král,
co spravedlivě panoval.
O věžích,
kam se každej bál.
Jenom já tam byl
ve svých představách.
Kolikrát jsem takhle jsem
do těch příběhů,
co dávno znám.
Kolikrát jsem takhle směl,
když jsem byl sám.
Na snění
už dávno není čas.
Nezmění
to ani přání,
co je v nás.
Znova vrátit se
do těch příběhů,
co teď už znám.
Teď už vím,
co nevěděl jsem dřív,
že bude pořád
o čem psát.
Jenom lhář
a hlupák by se smál
těm příběhům,
v kůži vázaným.
Ty totiž jsou
pořád v nás,
i když už na ně
není čas.
Ty totiž jsou
pořád v nás
zakletý.
Na snění
už dávno není čas.
Nezmění
to ani přání,
co je v nás.
Na snění
už dávno není čas.
Nezmění
to ani přání,
co je v nás.
Znova vrátit se
do těch příběhů,
co teď už znám.

5. Človíček

Skoro celej tejden
trávím doma sám.
To, když se večer sejdem,
dáme řeč a kouř.
Skoro celej tejden
trávím doma sám.
To, když se večer sejdem,
dáme řeč a kouř.
Venku padal sníh,
lesk lidí v očích tvých.
To, když se do nich dívám.
Za to může kouř.
Odešla mi ráno,
dvakrát taková.
A nikde není psáno,
jak se zachová.
Možná bude tenká
a možná jako sud.
I když to bude holka
anebo prima kluk.
Žádnej se mi nediví,
že jsem dneska opilý.
Narodil se človíček.
A nikdo mi nenadává,
že tak děsně nasávám.
Unavená spí.
Tak na našem hřišti
křičí malí svišti.
A mezi nimi kouká,
něco si snad brouká.
A když máma volá,
málo kdo odolá.
Jak to krásně voní.
Za to může kouř.
Žádnej se mi nediví,
že jsem dneska opilý.
Narodil se človíček.
A nikdo mi nenadává,
že tak děsně nasávám.
Unavená spí.
Žádnej se mi nediví,
že jsem dneska opilý.
Narodil se človíček.
A nikdo mi nenadává,
že tak děsně nasávám.
Unavená spí.
Unavená spí.
Unavená spí.

6. Móda

Dal jsem si na kuráž
kořalek pár.
Jinak bych snad utekl,
jak jsem se bál.
Džínsová byla si,
krásný dlouhý vlasy.
Móda, móda, móda, móda.
Bylo mít na krku kříž.
Řek jsem ti: "Ahoj,
jak pořád se máš?"
Jestli si se mnou
na zdraví dáš.
Pak na tu otázku,
jestli i na lásku.
Móda, móda, móda, móda.
Bylo mít na krku kříž.
Móda, móda, móda, móda.
Bylo mít na krku kříž.
Chvíli jsem se na tebe díval,
jak na půl odkrytá spíš.
Pak jsem ti chvilinku zpíval
o nás dvou. To přece víš.
O nás dvou jako v románu,
co nejblíž vedle tě mít.
Přesně tak,
jak jsem to měl v plánu,
tak s tebou co nejdíl žít.
Dneska mi vaříš jen,
já tě mám rád.
Věř, že bych šel pro tebe prát.
Jak ti jen dokážu, snad si tě přivážu.
Móda, móda, móda, móda.
Bylo mít na krku kříž.
Móda, móda, móda, móda.
Bylo mít na krku kříž.
Chvíli jsem se na tebe díval,
jak na půl odkrytá spíš.
Pak jsem ti chvilinku zpíval
o nás dvou. To přece víš.
O nás dvou jako v románu,
co nejblíž vedle tě mít.
Přesně tak,
jak jsem to měl v plánu,
tak s tebou co nejdíl žít.
Jestli mě jednoho dne vždy opustíš.
Dám si na řetízek,
to přece víš.
Potom se opiju,
obrázek rozbiju.
Móda, móda, móda, móda.
Bylo mít na krku kříž.
Móda, móda, móda, móda.
Bylo mít na krku kříž.
Chvíli jsem se na tebe díval,
jak na půl odkrytá spíš.
Pak jsem ti chvilinku zpíval
o nás dvou. To přece víš.
O nás dvou jako v románu,
co nejblíž vedle tě mít.
Přesně tak,
jak jsem to měl v plánu,
tak s tebou co nejdíl žít.
Chvíli jsem se na tebe díval,
jak na půl odkrytá spíš.
Pak jsem ti chvilinku zpíval
o nás dvou. To přece víš.

7. Nebylo to s tebou zas tak zlý

Není to tak dávno,
cos mi slibovala hřích.
Zůstalo jen u slovíček tvých.
Ty si asi zvyklá jenom nastavovat dlaň,
do který ti každej všechno dá.
Ale já jsem zaručeně
jinej, to si piš.
Spousta věcí na mě neplatí.
Něco jako ubrečený oči nezkoušej.
Někdo jinej, ať ti zaplatí.
Nebylo to s tebou zas tak zlý,
když si spočítám, kolik dlouhej rán
byl bych sám.
Nebylo to s tebou zas tak zlý.
Jen žádný pohádky,
já lásku na splátky nepřijímám.
Možná, že se jednou budeš sama sebe ptát
před zrcadlem, kolik šancí máš.
Kolem očí léta vrásky jdou,
teď už to víš.
Jenom doufám,
že mě vynecháš.
Nebylo to s tebou zas tak zlý,
když si spočítám, kolik dlouhej rán
byl bych sám.
Nebylo to s tebou zas tak zlý.
Jen žádný pohádky,
já lásku na splátky nepřijímám.
Nebylo to s tebou zas tak zlý,
když si spočítám, kolik dlouhej rán
byl bych sám.
Nebylo to s tebou zas tak zlý.
Jen žádný pohádky,
já lásku na splátky nepřijímám.

8. Barevný léto

Cítíš, když tě pálí
slunce, na který čekáš celý rok.
Když opálí tvář.
Ten zvláštní pocit,
kdy teplo tě ovane. Kouzelná
je sluneční zář.
Barevný léto.
Jít v džínách plátěných.
V barevným tričku
jít cestou svou.
Léto je zvláštní,
léto je kouzelný.
Všechno, co vidíš,
je jen pouhou hrou.
Svleč si svůj
kostým sváteční.
Slunce pálí.
Nevidíš?
Slunce pálí.
Jdou všichni ven.
Zimníkům
skončil se den.
Barevný léto.
Jít v džínách plátěných.
V barevným tričku
jít cestou svou.
Léto je zvláštní,
léto je kouzelný.
Všechno, co vidíš,
je jen pouhou hrou.
Svleč si svůj
kostým sváteční.
Slunce pálí.
Nevidíš?
Slunce pálí.
Jdou všichni ven.
Zimníkům
skončil se den.
Svleč si svůj
kostým sváteční.
Slunce pálí.
Nevidíš?
Slunce pálí.
Jdou všichni ven.
Zimníkům
skončil se den.

9. Prádlo

Tak, se mi zdá,
že se mnou zametáš.
Tak, se mi zdá,
že je to loď.
Tak se mi zdá,
že se mnou zametáš.
Na čele mám
už z práce pot.
Tak se mi zdá,
že se mnou počítáš
do manželství
a to je loď.
Tak se mi zdá,
že se mnou počítáš
do manželství.
Raděj se mnou choď.
Věšeli jsme prádlo,
na hlavu nám kapalo
a nic jinýho už se vážně
dělat nedalo.
A i když se mám fajn,
tak prádlo věším dál.
Měl jsem si dát tenkrát
vobě ruce za hlavu. Za hlavu.
Tak, se mi zdá,
že se mnou zametáš.
Tak, se mi zdá,
že je to loď.
Tak se mi zdá,
že se mnou počítáš
do manželství.
To teda nééé!
Věšeli jsme prádlo,
na hlavu nám kapalo
a nic jinýho už se vážně
dělat nedalo.
A i když se mám fajn,
tak prádlo věším dál.
Měl jsem si dát tenkrát
vobě ruce za hlavu. Za hlavu.
Jo, a pojďte,
a jdeme na to.
Věšeli jsme prádlo,
na hlavu nám kapalo
a nic jinýho už se vážně
dělat nedalo.
A i když se mám fajn,
tak prádlo věším dál.
Měl jsem si dát tenkrát
vobě ruce za hlavu.

10. Metro

 

Neměl jsem jídlo,
neměl jsem, co pít.
Nebyl jsem doma,
tam bylo mi líp.
Koukal se z okna
a suchary jed.
Bábovku čajnou
a do čaje med.
Teď tady se loudám
zmrzlej na kost.
Metro, můj domov,
banka, práce, šos. ?
Sedím a žebrám.
Dívám se dál.
Brejličky černý
já na nose mám.
Všichni si myslí
jakej mám hlad.
Po dobrým jídle
mám po těle chlad.
A za malou chvíli
si vod mojí rýmy
pomůžu rychle
? brát.
Meďourem jezdím,
jsem bohatej muž.
Za pasem nosím
pistoli, nůž.
Praha je krásná
a metro mám rád.
Na mojem místě
sedí kamarád.
A nedá moc práce
být mocnej vládce.
Stačí si jen sednout
a na chvíli zblednout.
Neměl jsem jídlo,
neměl jsem, co pít.
Nebyl jsem doma,
tam bylo mi líp.
Koukal se z okna
a suchary jed.
Bábovku čajnou
a do čaje med.
Teď tady se loudám
zmrzlej na kost.
Metro, můj domov,
banka, práce, šos. ?
Tak dík, dík, metro díky, dík
a dík, metro díky, dík!
Hú, dík, metro díky, dík, dík, metro díky, dík!
Dík, metro díky!
Tak dík!

11. Nechci holku

 

Kolem domu běhá,
někdy pejska vodí
a na branku si lehá,
jak se jí to hodí.
A dvakrát tam a zpět
než napočítáš pět.
Postavit tak místo plotu
vysokánskou zeď.
A když je venku krásně,
má na sobě jen málo,
že si někdy říkám:
"snad se mi to zdálo".
A když zvonek zvoní,
nikdo mě nedohoní.
Nikomu nedám šanci
k svatebnímu tanci.
Nechci holku, žádnou holku.
Nechte si je pro sebe.
Stejně jednou, každej zvlášť
poletíme do nebe.
A poletíme do nebe,
někdo pozdějc a někdo dřív,
podle toho jakej neseš v sobě
velikánskej hřích.
A když venku prší,
kam se jen otočí,
vypích bych si oči,
všechno se promočí.
A zatracenej déšť,
a zatracená voda,
tak jestli teda chceš
budem tu žít oba, oba.
Nechci holku, žádnou holku.
Nechte si je pro sebe.
Stejně jednou, každej zvlášť
poletíme do nebe.
A poletíme do nebe,
někdo pozdějc a někdo dřív,
podle toho jakej neseš v sobě
velikánskej hřích.
Nechci holku, žádnou holku.
Nechte si je pro sebe.
Stejně jednou, každej zvlášť
poletíme do nebe.
A poletíme do nebe,
někdo pozdějc a někdo dřív,
podle toho jakej neseš v sobě
velikánskej hřích.

12. Helemese

 

Po náměstí s hlavou vzhůru,
pěkně namalovaná,
má na sobě novou kůru
a každýmu se voní zdá.
Jé, je.
Jak se holka pěkně nese
na vysokým podpatku.
Vypadá jak víla v lese,
jenom má vlasy na patku.
Ohóhóhó, helemese,
ohóhóhó, jak se nese.
Ohóhóhó, nový šaty,
ohóhóhó, až na paty má.
Kdo nemá prachy, ať se ztratí.
To děvče stojí peněz moc.
Za parádu všechno utratí.
To abys dělal, není nikdy dost.
Jé.
Ohóhóhó, helemese,
ohóhóhó, jak se nese.
Ohóhóhó, nový šaty,
ohóhóhó, až na paty má.
Ohóhóhó, helemese,
ohóhóhó, jak se nese.
Ohóhóhó, nový šaty,
ohóhóhó, až na paty má.